V rubrice Zkušenosti rodičů tentokrát přinášíme rozhovor  s paní Veronikou Rafferovou. Paní Rafflerová je neslyšící a s manželem mají dvě slyšící dcerky Sabinu a Sandru. Nakonec nezůstalo jen u otázek, které se týkaly výchovy jejích dcer, ale ptala jsem se také na další témata týkající se její rodiny.

 

Otázky, které jsme pokládali neslyšícím a nedoslýchavým respondentům: 1. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?; 2. Jaké je Vaše zaměstnání?; 3. Jak jste si tuto práci našli? Bylo to těžké (např. jak dlouho jste ji hledali)?; 4. Je to Vaše první práce? Jestli ne, co jste dělali dříve?; 5. Jste v práci spokojení?; 6. Pokud pracujete se slyšícími lidmi – jak spolu komunikujete?

Po nějakém čase se opět vracíme k tématu „sport neslyšících“ (další články na toto téma najdete v Info-Zpravodaji 4/2005 a 3/2009). V následujícím článku najdeme krátký exkurs do historie, kdy a kde vznikly nejvýznamnějších sportovní kluby neslyšících a jak to vypadá se sportovními aktivitami neslyšících v České republice v současné době. Text byl převzat z bakalářské práce Petra Pánka: Dějiny sportu českých neslyšících. Praha: FF UK, 2009.

S manželi Hanou a Martinem Wiesnerovými jsme si povídali zejména o jejich zážitcích ze školních let a o jejich zaměstnání. Jde tedy životní zkušenosti dvou neslyšících lidí, z nichž se dozvíte především to, jak před asi dvaceti lety fungovala převážná většina škol pro neslyšící a jak formovala životy neslyšících lidí, kterým je v současné době okolo třiceti let.

Informace, které přinášíme v následujícím článku, jsme našli v německém časopise Das Zeichen. Článek, který tam byl otištěn, a z něhož čerpáme, popisuje jednu z důležitých složek kultury německé komunity Neslyšících: a to její kulturu (způsob) vyprávění. Každodenního běžného vyprávění i vyprávění uměleckého, vyprávění obyčejných i umělecky orientovaných příběhů. Tato kultura vyprávění se vyvinula uvnitř většinové slyšící společnosti, uvnitř většinové německé kultury a vedle jejích příběhů. Cílem článku bylo prozkoumat tuto část kultury německých Neslyšících a umožnit všem čtenářům, aby poznali tuto oblast trochu více.

 

Otázky, které jsme pokládali neslyšícím a nedoslýchavým respondentům: 1. Je Váš partner slyšící, neslyšící nebo nedoslýchavý?; 2. Jak (kde) jste se seznámili?; 3. Jak spolu s partnerem komunikujete?; 4. Bylo těžké si najít partnera?

Co to je kultura Neslyšících? Proč se píše Neslyšící s velkým písmenem „N“? Proč jsou Neslyšící jazyková a kulturní menšina? O tom a ještě o mnohém dalším jsme si povídali s Petrem Vysučkem, předsedou organizace Pevnost – České centrum znakového jazyka.

 

Článek přináší zamyšlení nad tím, zda jsou Neslyšící z pohledu sociálních věd jazykovou a kulturní menšinou a do jaké míry je možné mluvit o „kultuře“ Neslyšících.

 

V článku přinášíme stručný popis dosavadních poznatků o tom, jakým způsobem jsou v mozku zpracovávány znakové jazyky. Tato zjištění srovnáváme s informacemi, které se týkají zpracování mluvených jazyků: co je stejně a co je jinak? V  článku vycházíme z příspěvku, který na toto téma vyšel v časopise Journal of Deaf Studies and Deaf Education.

Následující článek-recenze se týká učebnice češtiny pro cizince Česky prosím I., kterou v roce 2008 vydalo nakladatelství Karolinum. V této souvislosti se autorka článku také obecně zabývá otázkou využití učebnic češtiny pro cizince ve vzdělávání neslyšících.

Článek přináší informativní článek o dalším románu, v němž jako hrdina vystupuje člověk se sluchovým postižením. Tentokrát nejde o člověka neslyšícího, ale o stárnoucího muže, který postupně ztrácí sluch. Autorem knihy „Nejtišší trest“, kterou loni vydalo nakladatelství Mladá fronta, je známý britský prozaik David Lodge.