léto 2003
Mám sestru, moje sestra neslyší – M. Vlčková
Představení bohatě ilustrované brožurky dvou amerických autorek, určená dětským čtenářům a to jak neslyšícím dětem, jejich slyšícím sourozencům, tak rodičům. Bratři a sestry se tak mohou naučit díky mnoha názorným obrázkům mapujícím různé situace v životě, jaké je to mít neslyšícího sourozence.
Téma integrace, tentokrát z pohledu ředitele běžné ZŠ, jejímž žákem se stal těžce sluchově postižený chlapec . M. Vlčková
Rozhovor s ředitelem ZŠ v Kolodějích, panem Dolanským, který se rozhodl přijmout do školy nedoslýchavého Vojtu, syna manželů Pičmanových. Při integraci žáka vždy záleží na rozhodnutí vedení školy, které zváží všechny alternativy úspěšného zapojení se do třídy. Přestože se Vojta dobře učí, nastaly obavy, aby přestup zvládal také dobře psychicky a sociálně, tedy aby se dobře zapojil do třídního kolektivu a nebyl ve škole osamělý.
Postřehy z Velké Británie – J. Sinecká
První část postřehů a zkušeností J. Sinecké při půlročním studiu ve Skotku se týká organizace pro rodiče a jejich sluchově postižené děti – The National Deaf Children´s Society: Jak organizace vznikla, jaké nabízí služby, jaké dělá aktivity a jak je sponzorována. Následuje zajímavá charakteristika systému sociálních příspěvků a péče pro sluchově postižené ve Velké Británii. Systém je rozdělen na oblast domova, školy, a práce, a žadatel dostává pomůcky a příspěvky v závislosti na těchto oblastech života. Z britského případu plynou pro ČR i poučení.
Stránka pro menší děti – M. Vlčková
Dvě stránky úkolů a hádanek pro děti, procvičující hlavně češtinu, gramatiky ale i znakovou řeč.
Srovnání přístupu vybraných městských částí hlavního města Prahy při poskytování příspěvků na kompenzační pomůcky – M. Vlčková
Článek je výběrem ze seminární práce, která je založená na výzkumu na sociálních úřadech v Praze. Tentokrát se věnuje zjištěním na Praze1, 2, 3, a 4. V těchto městských částech studentky vystupovaly jako výzkumnice systému poskytování kompenzačních pomůcek vyslané školou. Druhá část, kdy studentka vystupovala v roli vnučky neslyšící babičky, a ptala se konkrétně na šanci obdržet mobilní telefon nebo televizor s teletextem, popisuje jednání úřednic na Praze 1 a 2.
Slovo psychologa: Opakování jako součást naší komunikace s dítětem - Věra Procházková
V. Procházková rozebírá další aspekt, který je důležitý při komunikaci rodičů s dítětem, tzv. biologické zrcadlo, které je založené na opakování. Zdůrazňuje, jak je důležité po dětech opakovat slova i znaky, a vysvětluje proč. Na konkrétních případech také ilustruje, jak správně při opakování postupovat.
Nechte nám 70 procent! – M. Vlčková
Vybráno z časopisu Gong, číslo 3/2003, s.11Zástupci sluchově postižených nejsou spokojeni s návrhem na titulkování pořadů v české televizi. O jejich návrzích a stížnostech referuje Věra Strnadová. Josef Brožík, Lucie Křesťanová, student Martin Novák nebo neslyšící vysokoškolská studentka. Všichni se vyjadřují nejen k problémům, jaké mají s titulky, ale vypráví i o pozitivních zkušenostech.
Jak jsou neslyšící studenti přijímáni svými slyšícími spolužáky na běžných školách – M. Vlčková
Kniha Cristiny Cambrové shrnuje výsledky výzkumu provedeném u více jak 750 žáků a studentů různých škol ve Španělsku. Autorka se zajímala jednak o přijetí neslyšícího žáka do kolektivu, jeho adaptaci, přátelské vazby, hodnocení zkušenosti s neslyšícím spolužákem ve třídě a ve škole, pocity a názory slyšících kamarádů a spolužáků na neslyšícího. Výzkum se dotazoval i na názory na učitele ,kteří s neslyšícím pracují, a zda jsou trpěliví a zda přítomnost neslyšícího ve třídě narušuje výuku.Představení sedmi nových knížek nakladatelství Portál: Spánek malých dětí, Kdo si hraje, nezlobí. Hry pro zvládání agresivity a neklidu, Pohybem a hrou rozvíjíme osobnost dítěte, Relaxační hry s dětmi, Hry pro tříleté a mladší děti a Krizová intervence.