V článku je zachycen obsah setkání Střediska rané péče Tamtam z 18. května 2005. Na toto setkání přišli mladí hosté: neslyšící Bára (18), Mája (15), Kuba (15) a nedoslýchavý Matěj (14). Spolu s přítomnými posluchači (především maminkami sluchově postižených dětí) si povídali o všem možném, o škole, o svých zájmech, vztahu k rodičům i k vlastní sluchové vadě...

Článek přináší podrobnou zprávu o semináři "Integrace dítěte se sluchovým postižením do běžné základní školy", který proběhl v Praze 25. května 2005 a který pořádala Federace rodičů a přátel sluchově postižených. S jednotlivými příspěvky vystoupily např. ředitelka školy, v níž jsou integrované děti se sluchovým postižením, paní učitelka, která vyučuje malého sluchově postiženého chlapce, zástupce Speciálně pedagogického centra, maminka sluchově postiženého chlapce či jeho asistentka na běžné škole.

Poslední přednášející, která na semináři o integraci vystoupila, byla slečna Irena Čížková, studentka oboru Čeština v komunikaci neslyšících na FF UK v Praze. Minulý školní rok pracovala jako asistentka neslyšícího chlapce Vojty Pičmanna na Křesťanském gymnáziu v Praze Hostivaři. Požádali jsme ji, aby nám podrobněji popsala své roční zkušenosti asistenta pedagoga.

Na posledním předprázdninovém setkání Střediska rané péče Tamtam byl hostem doktor Václav Mertin, školní psycholog s dlouholetou praxí v pedagogicko-psychologické poradně. Téma bylo obsáhlé - jak vybrat pro naše dítě školu a jak se s touto školou domlouvat na tom, co dítě potřebuje. Pan doktor se nespecializuje přímo na poradenství pro děti se sluchovým postižením, proto byl jeho pohled na problematiku integrace dětí svým způsobem obecnější: nahlížel věci z určitého nadhledu, který bylo ale velice zajímavé sledovat.

V naší pravidelné rubrice tentokrát přinášíme rozhovor s paní Milenou Maškulakovou, která už se nám se svými zkušenostmi na stránkách našeho časopisu jednou svěřila. Bylo to roku 2001 a paní Maškulaková popisovala úplné počátky: jak zjistili sluchovou vadu malého Jiříka, jak na to rodina reagovala, kde hledali pomoc...
Maškulakovi patřili ke skupině rodičů dětí se sluchovým postižením z Teplic, kteří se rozhodli, že by bylo dobré pro děti otevřít jednu malou speciální třídu v rámci běžné školy pro děti slyšící. I přesto, že všechno vypadalo nadějně, nakonec se jejich plány zhatily a třída otevřena nebyla. Paní Maškulakové jsme se zeptali na to, proč se tak stalo, a co potom následovalo. Zajímalo nás také to, jak to u nich vypadá teď, po více než čtyřech letech, kdy je Jiříkovi jedenáct let.

Téma kochleární implantace přinášelo a přináší mezi neslyšícími a nedoslýchavými lidmi, pedagogy, rodiči neslyšících dětí a ostatními lidmi zajímajícími se o budoucnost neslyšících jedinců i celé komunity, intenzivní diskuse. Nesouhlas s operací a otázka vhodnosti celé procedury se objevují v případě, kdy jsou implantovány malé děti. Navzdory tomu se zcela nejnověji objevují jisté známky změn ve vnímání této problematiky, k nimž dochází na základě publikování výsledků nových výzkumů. Přinášíme zkrácenou verzi článku, který jsme našli v časopise Archives of Otolaryngology - Head & Neck Surgery.

Americká kniha "Průvodce rodičů po kochleárních implantacích" nahlíží na hluchotu z medicínského hlediska a stojí na straně příznivců implantací, její autorky už ale skutečnost nevidí zcela černobíle a snaží se vyjadřovat své stanovisko také k poněkud "ožehavým tématům", která jsou s implantacemi spojena. V této útlé knize jsme našli velmi zajímavou kapitolu, která se týká poměrně citlivé oblasti: vztahu společenství Neslyšících ke kochleárním implantacím a k institucím, které je provádějí, nebo obecně k těm institucím a jednotlivcům, kteří na hluchotu nahlížejí z medicínského hlediska. Autorky nabízí návrhy na řešení současné problémové situace a nastiňují možnosti budoucí spolupráce.
Celý text

Na internetu jsme tentokrát našli www stránky internetové poradny TARO, která poskytuje bezplatné poradenství těm, kteří se dostali do tíživé životní či sociální situace a z různých důvodů nemohou nebo nechtějí navštívit žádnou instituci. Tato poradna nabízí mj. poradenství v oblasti pracovně právní problematiky či oblasti kompenzačních a rehabilitačních pomůcek.

Andrea Kalců je sympatická nedoslýchavá dívka, která pracuje ve Střední zdravotnické škole v Praze v Radlicích jako tlumočnice českého a českého znakového jazyka. V rozhovoru s ní je možné se dočíst nejen o její práci, ale také o jejím životě, kamarádech, tlumočení písní do znakového jazyka a dalších zálibách.
Celý text

Článek přibližuje jeden z dalších způsobů zápisu znakového jazyka. Ještě nedávno neměly znakové jazyky psanou formu. Většina lidí si myslela, že kvůli povaze znakového jazyka, jehož nedílnou součástí je pohyb v prostoru, není možné psanou formu vytvořit. V současné době existuje několik notačních systémů, pomocí kterých lze jednotlivé znaky více či méně přesně zaznamenat na papír. SignWriting je jedním z nich, umožňuje psát ve znakovém jazyce literaturu - knihy, noviny, slovníky. Zrodil se před více než 30ti lety. Zpočátku byl využíván pouze v Dánsku a USA. S rozmachem internetu se rozšířil do celého světa.
Celý text

V pravidelné rubrice seznamujeme čtenáře s dalším titulem nakladatelství Portál. Kniha Dramaterapie autora Milana Valenty vychází nejen z prací všech zásadních světových autorů na tomto poli, ale také z vlastní autorovy dramaterapeutické praxe.