Přednášková činnost v roce 2009

 

CO A JAK SLYŠÍME

8. října 2009

 

Další z řady vzdělávacích seminářů, který pořádala Federace rodičů a přátel sluchově postižených, se týkal, toho, jak slyšíme, jak se stane, že slyšíme hůře a jaké mohou být vady sluchu, a dále také toho, jak je možné vadu sluchu kompenzovat.

 

Na úvod vystoupil MUDr. Ivan Jedlička, který se věnoval především způsobům vyšetřování sluchu a diagnostice jeho poruch. Dále posluchače seznámil s principy korigování sluchových vad sluchadly.

Další blok tvořily informace Ing. Tomáše Tichého, CSc. z Laboratoře elektronických smyslových náhrad ČVUT o kochleárních implantátech jejich novinkách a trendech.

Třetí blok vedený Ing. Martinem Vondráškem, PhD. z Fakulty elektrotechnické ČVUT, který přítomné seznámil s principem činnosti kochleárního implantátu a s kódovacími strategiemi. Součástí semináře byly DVD záznamů různých vyšetřovacích metod a postupů.

Seminář byl navštíven především rodiči malých nebo budoucích uživatelů kochleárních implantátů a pedagogy, kteří o tyto děti pečují.

 

Seminář byl pořádán z dotace Ministerstva zdravotnictví ČR. Děkujeme také za podporu Úřadu Městské části Prahy 13.

 

Screeningové vyšetření sluchu: zkušenosti a možnosti

ústav pro péči o matku a dítě v praze podolí

vyjádření ministerstva zdravotnictví čr

DÍTĚ SE SLUCHADLY V RODINĚ A VE ŠKOLE

Přednášková činnost v roce 2007

PEDAGOG S VADOU SLUCHU NA ŠKOLÁCH PRO SLUCHOVĚ POSTIŽENÉ

24. května 2007

Další z řady celodenních seminářů byl určen zejména pro slyšící učitele, kteří pracují na školách pro sluchově postižené a uvažují o týmové práci s neslyšícím kolegou. Také pro ředitele takových škol a pro všechny, kdo se o danou problematiku zajímají.
Učitelé a asistenti s vadou sluchu jsou součástí učitelského sboru na několika školách pro sluchově postižené v České republice, jmenujme např. brněnskou školu, školu v Hradci Králové, v Praze Radlicích či v Praze Holečkově ulici. Co může přítomnost těchto pedagogických pracovníků přinést, jaké má výhody? Pro koho? Jak vypadá spolupráce slyšících a neslyšících učitelů či asistentů při výuce - jak se učitelé na výuku připravují? Jak vnímají neslyšící učitele jejich žáci? Jaké problematické situace mohou při přítomnosti neslyšících pedagogů ve škole nastat, jak je řešit?
Abychom na tyto a ještě další otázky dostali odpověď, pozvali jsme na seminář zástupce z několika českých škol pro sluchově postižené. Všichni přednášející tedy byli z praxe, někteří za sebou měli víceletou zkušenost ve výuce, někteří teprve začínali...

ZKUŠENOSTI Z HRADCE KRÁLOVÉ

Ve školách pro sluchově postižené (MŠ, ZŠ, SOU a SŠ) v Hradci Králové působí v různých funkcích celkem 19 zaměstnanců, kteří mají nějaké sluchové postižení. Část z nich pracuje jako učitelé na různých stupních. Z hradecké školy přijely na seminář dvě přednášející, ředitelka školy, paní Mgr. Iva Rindová, a jedna z neslyšících učitelek, které působí na základní škole, Tereza Neníčková. Ta je sama absolventkou hradecké školy a působit jako učitelka tu začala v roce 2000. Přednášející vyprávěly o tom, co obnáší zaměstnat ve škole neslyšícího učitele nebo asistenta (nebo obecně, jakéhokoliv neslyšícího zaměstnance), a také o tom, jakou roli hrají neslyšící pedagogové v celém vzdělávacím procesu.

RADKA MYSLIVEČKOVÁ

Jako první vyprávěla o svých zkušenostech Mgr. Radka Myslivečková z Bilingvální mateřské školy Pipan v Praze. S neslyšící asistentkou a vychovatelkou Monikou Novotnou spolupracovala v týmu od roku 2003 do roku 2007. Jakou roli mají oba učitelé v celém vyučovacím procesu v této mateřské škole? Jakou roli má slyšící pedagog a co má na starosti pedagog neslyšící? Co se při práci ve třídě osvědčilo a co naopak neosvědčilo? Jaké jsou další výhody spolupráce slyšícího a neslyšícího učitele?

IVETA VIDÍMOVÁ + ZDENĚK ŠIMEČEK

Svou bezprostředností si účastníky semináře získali členové učitelského sboru ze školy pro sluchově postižené v Praze Holečkově ulici, paní Iveta Vidímová a pan Zdeněk Šimeček. Společně vyučují ve sloučené druhé a čtvrté třídě základní školy. Pan Šimeček je neslyšící a pracuje ve škole jako asistent už od roku 2003, a to s různými učiteli. S paní učitelkou Vidímovou začal spolupracovat až v minulém školním roce, v září 2006. Při rozhodování o tom, jaký postup paní Vidímová a pan Šimeček při výuce zvolí, využili faktu, že v páru je spolu muž a žena. Dohodli se proto na strategii RODINA, která má představovat spolupráci muže a ženy, dvou vzorů, které mají odlišný způsob komunikace a přece si rozumí. Jaké zkušenosti mají po roce společné práce?
 

ZKUŠENOSTI STUDENTA

Abychom si dokázali představit, jak vnímají své neslyšící učitele sami žáci a studenti, pozvali jsme na seminář slečnu Zuzanu Hájkovou, která prošla několika školami pro žáky se sluchovým postižením (MŠ v Olomouci, ZŠ v Brně a SŠ v Hradci Králové). V současné době studuje na vysoké škole. Ve svém příspěvku se zaměřila zejména na období, kdy chodila na základní školu. Jaké byly její zkušenosti s výukou na základní škole - jak hodnotila své slyšící a neslyšící učitele? Co pro ni přítomnost neslyšícího učitele znamenala?

BARBORA KOMÁRKOVÁ + MARKÉTA SPILKOVÁ

Dvě mladé ženy, Mgr. Barbora Komárková a Mgr. Markéta Spilková, spolu pracují při výuce českého jazyka v Jazykovém centru Ulita, které funguje při škole pro sluchově postižené v Praze Radlicích. Jejich spolupráce není dlouhá, stejně jako jejich kolegové ze školy v Holečkově ulici spolu pracují teprve rok. Jaký je jejich postup při výuce a jaké mají zkušenosti? Jakou roli má slyšící pedagog a co má na starosti pedagog neslyšící? Co se při práci ve třídě osvědčilo a co naopak neosvědčilo? Jaké jsou další výhody spolupráce slyšícího a neslyšícího učitele?
 

Více informací o tom, o čem se vyprávělo na semináři, najdete v časopise Info-Zpravodaj Magazín 3/2007 (lze ho objednat na stránce Prodej knih).

Děkujeme Úřadu Městské části Prahy 13 a dále překladatelské a tlumočnické agentuře SPARK Interpreting & Translation, spol. s r.o. a firmě Crocodille ČR, spol. s r.o. za finanční podporu tohoto semináře.

Přednášková činnost v roce 2006

KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁTY: AKTUÁLNÍ OTÁZKY A ZKUŠENOSTI

VYUŽITÍ ZNAKOVÉHO JAZYKA U DĚTÍ S KOCHLEÁRNÍM IMPLANTÁTEM

Na semináři tentokrát vystoupily tři maminky dětí s KI různého věku. První z nich Ing. Hana Gaitzschová je maminkou 2 chlapců - dvojvaječných dvojčat, slyšícího Honzíka a sluchově postiženého Davídka, kterým je v současné době 9 let.

TECHNICKÉ OTÁZKY UŽÍVÁNÍ KOCHLEÁRNÍCH IMPLANTÁTŮ (DOTAZY RODIČŮ)

JAK VYPADÁ ŽIVOT N/nESLYŠÍCÍCH?

Paní Mirka Tylová má malou slyšící dcerušku a pochází z neslyšící rodiny. V současné době pracuje jako lektorka znakového jazyka a dálkově studuje Střední pedagogickou školu v Hradci Králové.

 

VZDĚLÁVÁNÍ NESLYŠÍCÍHO DÍTĚTE S KOCHLEÁRNÍM IMPLANTÁTEM

26. listopadu 2005

 

Na seminář, který se zabýval v současné době velmi aktuálním tématem, jsme pozvali odborníky a pedagogy, kteří se účastní procesu výchovy a vzdělávání neslyšícího dítěte s kochleárním implantátem. Další odborníci, kteří na semináři vystoupili, pochází z řad rodičů, kteří jsou dítěti nejblíže a proces jeho růstu a vývoje mohou sledovat z největší blízkosti. Všichni zúčastnění pohovořili o daném tématu na základě svých odborných i osobních zkušeností - a také z různých stran. Zde si můžete přečíst stručnou informaci o tom, o čem se na semináři hovořilo:

 

vzdělávání dětí s kochleárním implantátem v USA

Jako první na semináři zazněl příspěvek Mgr. Martiny Šmídové. Její příspěvek mapoval problematiku kochleárních implantací a vzdělávání dětí s implantátem v USA, poté se zastavil u Centra kochleárních implantací na Gallaudetově univerzitě ve Washingtonu DC a úplně na závěr se mohli účastníci semináře dozvědět o osobních zkušenostech paní Šmídové v roli asistentky dvou dětí s kochleárním implantátem (KI) integrovaných do běžné školy.

 

Raná péče u dětí s kochleárním implantátem

O rané péči přišla na seminář promluvit PhDr. Iva Jungwirthová, poradkyně a psycholožka Střediska rané péče Tamtam v Praze. Zdůraznila, že u dětí se sluchovým postižením je v raném období velmi důležitý důraz na rozvoj komunikace. Doporučovala užívání přirozených neverbálních strategií: gest, výrazné mimiky a také používání znakového jazyka. Užívání znaků v raném věku dítěte rozhodně doporučuje i tehdy, když se u dítěte uvažuje o KI. Rozvoj řeči u implantovaných dětí, které měly před operací rozvinutou komunikaci ve znakovém jazyce, je podle jejích zkušeností rychlejší a přirozenější.

 

Děti s kochleárním implantátem v péči Speciální školy pro sluchově postižené v Hradci Králové

Děti s KI jsou nejčastěji integrovány do běžných škol pro slyšící děti. Někdy je však při Speciální škole pro sluchově postižené vytvořena speciální třída, v níž jsou děti nedoslýchavé a děti s KI. Tak je to i v případě Speciální škole v Hradci Králové. Paní Mgr. Bronislava Geržová je učitelkou 2. třídy pro děti nedoslýchavé a děti s KI. V současné době ji navštěvuje 5 žáků, 3 děti s KI a dvě děti nedoslýchavé. Děti se ve třídě učí podle osnov základní školy, první třída je - stejně jako v případě speciálních škol - rozdělena do dvou let (přípravná a první třída).

Na příspěvek paní Geržové navázala Mgr. Vladimíra Bůtová, která pohovořila o logopedické péči u dětí s KI. Zdůraznila, že při logopedické péči je kladen důraz na reedukaci sluchu a rozvoj sluchového vnímání. Začíná již před voperováním implantátu. Spočívá v systematické reedukaci sluchu se sluchadlem. Po operaci se mění zaměření i obsah logopedické péče podle toho, jak se mění sluchové vnímání v závislosti na nastavování procesoru.

 

 

 

Pohled Neslyšícího

Po polední přestávce vystoupil Bc. Petr Vysuček, předseda organizace Pevnost - Českého centra znakového jazyka, který promluvil o tom, jak on, jako Neslyšící, nahlíží na problematiku vzdělávání dětí s KI a na kochleární implanatace obecně (Neslyšící s velkým písmenem "N" odkazuje na neslyšícího člověka, který se vědomě identifikuje s hodnotami jazykové a kulturní menšiny Neslyšících). Zdůraznil, že dítě s KI je pořád neslyšící dítě, a proto by mělo vědět, že existují dva světy (svět slyšících a svět neslyšících). Tak bude mít možnost vybrat si, kde se cítí lépe, bude si také moct najít si přátele jak mezi slyšícími, tak neslyšícími. Rodiče by měli být navíc připraveni na to, že vývoj dítěte v mluveném jazyce nemusí být i po operaci zcela bez problémů, a tady má znakový jazyk své důležité místo pro uspokojivou komunikaci v rodině i pro zdravý vývoj dítěte.

 

Zkušenosti rodičů

Jako poslední vystoupily na semináři dvě maminky dětí s KI. Paní Eva Nováková a její rodina bydlí v malém městě v Martinicích v Krkonoších. Je maminkou 13 leté dcery Evy. Eva ohluchla v kojeneckém období, asi v 7 měsících. Eva byla implantována v šesti a půl letech. Nejdříve navštěvovala třídu pro děti s KI ve Speciální škole pro sluchově postižené v Praze v Ječné, za pár let přešla do běžné školy v místě bydliště. Teď je Evě 13 let a její studijní výsledky jsou zatím dobré. V současné době komunikuje Eva na dobré úrovni mluvenou řečí, ale je velmi ostýchavá. V komunikaci s cizími lidmi si ale není moc jistá a spoléhá se na odezírání.

Pelcovi pocházejí z jihočeského Písku. Na semináři vystoupila paní Jarmila Pelcová a mluvila tu o svém osmiletém synovi Tomášovi. Tomáš se narodil předčasně a ke sluchové vadě se přidružily i další problémy. Protože byl u Tomáše celkově opožděný vývoj, zjistili rodiče jeho sluchovou vadu, až když bylo Tomášovi 1,5 roku. Sluchadla nepřinášela Tomášovi užitek, a tak byl ve třech letech implantován. Dnes přestává být také závislý na odezírání. V první třídě chodila s Tomášem do školy asistentka, ve druhé třídě už zvládá výuku bez asistenta.

 

Více informací o semináři najdete v časopise Info-Zpravodaj Magazín 1/2006 (lze ho objednat na stránce Prodej knih).

 

Seminář vznikl z dotace Ministerstva zdravotnictví ČR a díky podpoře firmy AIMA, spol. s r.o. a firmě MADE2, spol. s r.o. Děkujeme všem za finanční podporu tohoto semináře.

 

INTEGRACE DÍTĚTE SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM DO BĚŽNÉ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

25. května 2005

 

Na vzdělávacím semináři se sešlo na čtyřicet zájemců z řad rodičů, učitelů, pracovníků Speciálně pedagogických center a dalších, kdo se o tuto problematiku zajímají. Na semináři zazněly informace o integraci z různých úhlů pohledu: vystoupili zde pedagogičtí pracovníci škol, kde jsou integrovány děti se sluchovým postižením, zástupce Speciálně pedagogického centra i integrovaný žák se svou maminkou, kteří pohovořili o svých osobních zkušenostech z integrace.Zde si můžete přečíst stručnou informaci o tom, o čem se na semináři hovořilo:

 

Co obnáší integrace?

Jako první vystoupila na semináři pracovnice Střediska rané péče Tamtam v Praze Mgr. Martina Péčová, která účastníky se základními údaji o integraci. Podle jejích slov je velmi důležité v každém konkrétním případě posoudit, zda je integrace pro dítě vhodná, protože mezi dětmi se sluchovým postižením samozřejmě existují i ty, pro které není z různých příčin výuka v běžných školách tím nejlepším řešením. Pokud se podíváme na integraci z pohledu dítěte, od něj začlenění se do běžné školy vyžaduje hodně soustředění se a také vysokou sociální zdatnost. Zvláště důležitý je pak druhý faktor: integrované sluchově postižené děti jsou mezi slyšícími spolužáky často osamělé.

 

Pohled ředitelky základní školy

Další přednášející byla Mgr. Zdeňka Pacáková, ředitelka Základní školy Hloubětínská v Praze 9. Paní ředitelka vyprávěla o praktických zkušenostech s integrací dvou dívek, sester, s těžkou sluchovou vadou. Obě jsou velmi nadané a schopné samostatně pracovat. Mladší do školy nastoupila v roce 2000, a to do třetí třídy. Starší nastoupila do školy o dva roky později už na druhý stupeň, do šesté třídy. U mladší dívky probíhalo a probíhá vše bez větších problémů. U její sestry byla situace komplikovanější. Dívka špatně mluví a prakticky vůbec neslyší. Největší problém nastal s jejími spolužáky. Dívka je ve třídě osamocená, spolužáci s ní příliš nekomunikují. Mgr. Pacáková dále pohovořila o tom, co všechno proces integrace - z jejího úhlu pohledu - obnáší a jaké jsou ideální podmínky pro dobrou integraci.

 

Situace v Královéhradeckém kraji

Velmi důležitou úlohu hraje při zajišťování plynulého chodu integrace Speciálně pedagogické centrum (SPC). Proto jsme si na seminář pozvali paní Mgr. Elišku Šedivou, která pracuje v SPC v Hradci Králové už patnáct let jako speciální pedagog pro děti školního věku a zabývá se také integrací sluchově postižených dětí do běžné základní školy. Mgr. Šedivá se ve svém příspěvku zaměřila spíše na problematické stránky integrace a shrnula, jaké vlastnosti a schopnosti dětí podporují úspěšnost integrace. Dále hovořila o tom, jak SPC postupuje při hledání vhodné školy a jak vypadá péče SPC o děti se sluchovým postižením, které jsou integrovány v běžné škole.

 

Organizace vyučování ve třídě

V dalším příspěvku už jsme se přenesli přímo do třídy, v níž je integrované dítě se sluchovým postižením. O tom, jak je výuka ve třídě konkrétně organizována a všechno je pro to třeba zařídit, vyprávěla paní učitelka Mgr. Jaroslava Kmínková, která vyučuje na jedné základní škole v Pardubicích. V době, kdy probíhal seminář, vyučovala ve třetí třídě, do níž je už od první třídy integrovaný sluchově postižený chlapec Tomáš, který má těžkou sluchovou vadu, byla u něj diagnostikována praktická hluchota (ztráta 110 dB), ale se svými digitálními sluchadly ji Tomáš poměrně dobře kompenzuje.

 

Zkušenosti rodičů

Jaký je pohled na integraci ze strany rodičů, kteří mají své dítě integrované do běžné základní školy? U každého je to samozřejmě jiné. My jsme poprosili PhDr. Janu Pičmannovou o to, aby se s námi podělila o své zkušenosti. Její syn Vojtěch a přes něj jeho rodina mají zkušenosti hned z několika běžných škol. Ve svém příspěvku paní Pičmannová pohovořila o všech školách, do nichž syn chodil a jaké zkušenosti v těchto školách udělal - ne vždy to byly zkušenosti příjemné. Mluvila také o tom, co všechno může úspěšnost integrace ovlivnit. V současné době chodí syn Vojta na 8-leté křesťanské gymnázium. V nové škole má asistentku, zatím se mu tam líbí a také vše probíhá zatím bez větších problémů.

 

 

 

Osobní asistent v praxi

Poslední přednášející, která na semináři vystoupila, byla slečna Irena Čížková, která minulý školní rok pracovala jako asistentka neslyšícího chlapce Vojty Pičmanna na Křesťanském gymnáziu v Praze Hostivaři. Ve svém příspěvku podrobně popsala své roční zkušenosti asistenta pedagoga.

 

Více informací o semináři najdete v časopise Info-Zpravodaj Magazín 3/2005 (lze ho objednat na stránce Prodej knih).

 

Seminář vznikl z dotace Ministerstva zdravotnictví ČR. Děkujeme také překladatelské a tlumočnické agentuře Artlingua, a.s. a firmě Crocodille, spol. s r.o. za finanční podporu tohoto semináře.